Původní společnost Smith & Wesson založili roku 1852 pánové Horace Smith a Daniel Wesson v connecticutském městě Norwich. Oba disponovali slušnou puškařskou praxí – Horace ji získal při práci ve státní zbrojovce v rodném Springfieldu, Daniel už ve 40. letech vyvíjel sportovní zbraně.
Springfieldské začátky
Podnikatelský plán byl jednoduchý: vyrábět a prodávat opakovací pistoli se spodní ovládací pákou závěru a trubicovitou nábojovou schránkou pod hlavní. Střílela jednotnými náboji s vlastním těsněním, což v polovině 19. století představovalo horkou novinku, a v roce 1854 dostala přezdívku Volcanic odvozenou od rychlosti střelby.
Přes počáteční úspěchy se zakladatelé dostali do finančních potíží, čehož využil průmyslník Oliver Winchester a společnost koupil. Roku 1855 se přejmenovala na Volcanic Repeating Arms a přestěhovala do New Havenu. Smith se rozhodl podnik opustit a vrátil do Springfieldu, Wesson krátce pro Winchestera pracoval jako ředitel podniku. Napřesrok se oba partneři opět shledali a na Market Street ve Springfieldu založili novou firmu S&W. Wesson využil situace, kdy právě vypršely patenty Samuela Colta na revolver, a vyvinul podobnou malorážkovou zbraň. Záhy ovšem zjistil, že patenty na některé komponenty – včetně válce provrtaného po celé délce – vlastní někdejší Coltův zaměstnanec Rollin White. Podnikatelé se s ním dohodli výměnou za 25 centů z každé prodané zbraně.
Nový revolver s ráží .22 RF obdržel označení Model 1 a nečekanou reklamu mu záhy udělala občanská válka. Vojáci obou stran si totiž pro sebeobranu z vlastních peněz pořizovali zbraně S&W, jimž důvěřovali více než fasovaným revolverům. Objednávky překročily výrobní kapacitu podniku, což majitele vedlo k přestěhování do větších prostor i experimentům s designem nového náboje. Tak se zrodil Model 2 v kalibru .32 RF.
Štědrý car
Když po skončení bojů poptávka poklesla, hledali Smith s Wessonem odbytiště ve Francii, Anglii i Německu. Navštěvovali obchodní výstavy a v Paříži vzbudily jejich revolvery velkou pozornost. Finanční trn z paty vytrhl firmě ruský velkovévoda Alexander, který přímo na místě podepsal velkou objednávku, a byznysmeni se mohli pustit do vývoje i nákupu dalších vynálezů. Koncem 60. let odkoupili patent jak na vylepšení rámu, tak na zlamování hlavně a řešení mechanismu vyhazovače.
Záhy spatřil světlo světa Model 3 pro nový náboj .41 RF. Zbraň opět bodovala na východě, když ruský atašé ve Washingtonu prosadil nákup 20 000 kusů pro carskou armádu. I tak se firma roku 1870 znovu ocitla v problémech, neboť po 15 letech vypršela patentová práva na Whiteova řešení a administrativa prezidenta Granta zamítla žádost o prodloužení. Zároveň se US Army rozhodla vyměnit perkusní revolvery za zbraně s jednotným nábojem a obří zakázku dostal Colt s modelem Peacemaker.
Společníkům nezbývalo, než se obrátit na civilní trh a pokusit se ukojit hlad po kapesních zbraních. Pro tento účel vyvinuli pětiraňák ráže .38, jenž pro podobu s větším „východním“ modelem dostal přezdívku Baby Russian. V roce 1880 společnost vypustila na trh dvojčinné revolvery vlastního kalibru .32 S&W, z nichž proslul Lemon Squeezer (lis na citrony) osazený dlaňovou pojistkou.
Za války i v míru
Koncem 90. let z dílen vzešel nejslavnější revolver S&W: Military & Police v nové ráži .38 S&W Special. K dalšímu zvětšení kalibru došlo roku 1908 u prvního revolveru S&W s rámem typu N, jenž střílel nábojem .44 S&W Special. Zbraň nesla název Hand Ejector (nábojnice se vyjímaly ručně ovládaným vyhazovačem) a prodávala se také v kalibrech .32 a .38.
Do hledáčku ozbrojených složek vrátila S&W první světová válka, kdy firma obdržela objednávku na 75 000 revolverů v britské ráži .455. Nejvíce zbrojovku v této době proslavil Model 1917 vyráběný též v armádní verzi. Obě zbraně využívaly americký kalibr .45 ACP i atypické půlkruhové nabíjecí pásky na tři náboje. V meziválečném období proslul především Outdoorsman ráže .22 LR – prapředek všech malorážkových revolverů S&W. V polovině 30. let do portfolia poprvé přibyla zbraň kalibru .357 Magnum s označením Factory Registered, jejíž první kus dostal darem nechvalně proslulý šéf FBI Edgar Hoover.
Významný milník v historii značky znamenal druhý globální konflikt. Po japonském útoku na Pearl Harbor začala US Army mohutnět a noví vojáci potřebovali zbraně. Firma se soustředila výhradně na armádní zakázky v čele s objednávkou na 1,1 milionu revolverů .38 Military & Police. Po válce společnost modifikovala výrobní linky zpět na civilní produkci a přestěhovala se do větších prostor. Na přelomu 40. a 50. let se S&W dvakrát neúspěšně zapojil do armádních zkoušek různých typů pistolí, z nichž měl vzejít nástupce Coltu M1911. Žádná ze zbrojovek však neuspěla a vojáci si kolty ponechali.
Proměny vedení i portfolia
Roku 1964 prodali Wessonovi firmu koncernu Bangor Punta. Nové vedení se rozhodlo rozšířit výrobu o vybavení pro policii – z této doby pochází první pouta S&W, noční dalekohledy či služební oblečení. Nezastavil se ani vývoj zbraní a roku 1967 se podniku podařil přelomový úspěch, když pistoli Model 39 zavedla do výzbroje policie státu Illinois. Tento krok přiměl i další sbory k nahrazení služebních revolverů samonabíjecími zbraněmi a S&W na poptávku zareagoval zvětšeným Modelem 59 se zásobníkem na 14 ran. Zbraň si oblíbily také speciální útvary námořnictva a s úspěchem ji užívaly ve Vietnamu. V téže době S&W opět přepsal dějiny krátkých zbraní představením Modelu 60 – prvního revolveru z nerezové oceli na světě.
Když roku 1978 Pentagon potřetí přizval S&W k porovnávacím zkouškám, přistoupilo vedení k revizi celé modelové řady pistolí. V tendru zvítězila Beretta, nicméně firmě S&W zavedené novinky jen prospěly. Začátkem 80. let zastavila výrobu starých modelů ve prospěch typů 439, 539, 459 a 559, kdy číslice 4 znamená použití lehké slitiny a pětka značí ocelový rám. Konstrukční změny zároveň umožnily využívat různé druhy střeliva a vedly i ke snížení rozměrů zbraní. Inženýři vybavili nové modely též automatickou pojistkou úderníku a zanedlouho připravili další typy s počáteční číslicí 6 a nerezovým rámem.
Uprostřed přerodu společnost zase vystřídala majitele, když ji převzala kalifornská korporace Lear Siegler známá spíše fanouškům leteckého a automobilového průmyslu. Roku 1986 změnila zbrojovka vlastníka znovu a stala se součástí britské skupiny Tomkins.
Do 21. století
Začátkem 90. let fanoušky zbrojovky potěšil příchod nového ředitele Eda Schultze a masivní investice do technologií. Cílem inovací, z nichž vzešla modelová řada Sigma, bylo čelit konkurenci Glocků. Pistole S&W Sigma nemají vnější manuální pojistku, střílejí výhradně ve dvojčinném režimu dostaly se do výzbroje policistů v Niagara Falls či Tennessee. Přelom tisíciletí přinesl řadu kompaktních pistolí Chiefs Special pro skryté nošení.
Přes pozitivní dopad novinek se firmě nevyhnuly třenice, které v květnu 2001 vyústily v prodej S&W společnosti Saf-T-Hammer Corporation. Za slavnou značku utratila pouhých 15 milionů dolarů, tedy zlomek 112 milionů zaplacených Tomkinsem. Roku 2006 zbrojovka zásadně proměnila obchodní politiku a zacílila svůj marketing na řetězce hypermarketů.
V roce 2016 přistoupil S&W k akvizici společností Crimson Trace (laserové zaměřovače), Taylor Brands (nože) a UST Brands (survival vybavení). Nákupy potvrdily směřování firmy do stále populárnějšího segmentu outdoor & survival. V očích fanoušků však zůstává Smith & Wesson především tradičním výrobcem pistolí a revolverů pro sebeobranu, sport i služební užití. K bestsellerům se dnes řadí polymerové strikery M&P v bezpočtu velikostí i ráží, které navazují na tradici policejních revolverů a vedle skvělé ergonomie nabízejí i rozsáhlé možnosti uzpůsobení na míru. Z portfolia S&W si vybere každý, byť volbou zbraně stráví dost času. Vždyť třeba v 90. letech zbrojovka pouze v segmentu revolverů Double Action vyráběla ve čtyřech velikostech rámů 32 modelů ve 110 variantách a deseti rážích…
