Myšlenka jednoduše udělat z krátké zbraně dlouhou má bohatou historii a původně souvisela se snahou lépe zvládat pistole střílející dávkou. Už před první světovou válkou se objevilo několik typů automatických pistolí, ke kterým výrobce pro zvýšení ovladatelnosti v boji přichycoval přídavnou pažbu, jež sloužila i jako pouzdro.
Stoletá historie
Nejslavnějším typem se stal Mauser C96, který se od roku 1896 vyráběl třeba v kalibru 7,63 mm, 9 mm nebo .45 ACP. Mladší model z roku 1932 již umožňoval palbu v automatickém režimu a střelivo se místo dosavadního pásku nabíjelo pomocí zásobníku na 10 či 20 ran. Střelba dávkou se negativně podepsala na přesnosti, a tak „pouzdrová pažba“ našla častější uplatnění než u samonabíjecích variant. Střelec ji zezadu uchytil na rukojeť a zapřel o rameno, čímž získal stabilnější úchop a pevnější oporu. Také rakouská 9mm zbraň Steyr M1912 nejprve vznikla „jen“ coby odolná samonabíjecí pistole. Roku 1915 se zrodila varianta s prodlouženým zásobníkem na 16 ran, k níž střelec mohl připojit pažbu. Ta si podobně jako u mauseru získala větší oblibu až u modelu M1912/P-16, jenž se stal vůbec první pistolí střílející dávkou.
Ani za studené války konstruktéři na takové zbraně nezapomněli a s podobným řešením se lze setkat v západním i východním bloku. Roku 1970 přišla německá firma Heckler & Koch s devítkou VP70 (první pistolí na světě s polymerovým rámem) s osmnáctiranným zásobníkem. Se zbraní se dodávala plastová pažba, opět sloužící i jako pouzdro a nasazovaná na zadní stranu rukojeti. Čep na horním výstupku zapadal do úchytu na rámu pistole a aktivoval možnost střelby třírannými dávkami, volbu režimu střelec prováděl páčkou na pažbě. Se svou troškou do mlýna přišla v 70. letech také italská Beretta, jejíž model 93R vycházel ze slavné dvaadevadesátky. Zbraň vznikla pro protiteroristické jednotky a kromě jednotlivých výstřelů umí pálit třírannou dávkou. Teoretická kadence 1100 ran za minutu nicméně činí tuto perličku, kterou si pořídila i armáda Hondurasu, poněkud obtížně ovladatelnou. Sovětští konstruktéři s podobnou myšlenkou přišli již v 50. letech a ztělesnili ji v automatické pistoli Štečkin APS. Zvládala totéž co západní konkurenti a dostatek „krmiva“ jí zajišťoval dvacetiranný zásobník.
Pro větší jistotu i přesnost
Automatické pistole se dnes netěší bůhvíjaké oblibě a prim hrají ty samonabíjecí. Když tedy není třeba stabilizovat krátkou zbraň pro střelbu dávkou, jaký má smysl pořídit si konverzní sadu, která z ní udělá cosi jako karabinu nebo „malý samopal“ střílející jednotlivými ranami? Odpověď je jednoduchá. Díky konverzi dosáhnete podobné ergonomie držení pistole jako u karabiny, čímž získáte násobně větší jistotu. A především zbraň, se kterou dokážete rychleji a přesněji zasahovat cíle i na větší vzdálenosti. Navíc pokud konstrukce konverzní sady umožňuje montáž externího zaměřovače, tento efekt se ještě zvýrazní.
Pro dokoupení konverzního kitu k pistoli hovoří i legislativní situace. Kupříkladu v Izraeli, odkud většina špičkových konverzních sad pochází, smějí civilisté nosit zbraň viditelně, ale není jim dovoleno vlastnit samopal. Koupě konverze tedy může být dobrým řešením pro majitele pistolí, kteří touží po legálně držené delší zbrani. A co víc, konverzní set se sám o sobě nepovažuje za zbraň nebo její hlavní část, takže ho lze pořídit bez zbrojního průkazu, registrace či nutnosti žádat o nákupní povolení. Z téhož důvodu můžete sadu bez obav ponechat uloženou třeba v zavazadlovém prostoru auta na parkovišti. K nezanedbatelným výhodám patří, že i s „pouhou“ pistolí si díky konverzi osvojíte návyky pro zacházení s výkonnějším arzenálem. Kromě tréninku samotné střelby lze s improvizovanou PDW nacvičovat též postupy CQC (Close Quarters Combat), tedy boje na krátkou vzdálenost v taktickém týmu třeba v uzavřených budovách.
Od pažby po komplexní kit
Existuje celá řada řešení, která se liší především stupněm proměny. Nejjednodušší zahrnuje nástavné pažby, principiálně podobné těm popsaným v historické pasáži. Dnes už neslouží v roli pouzdra, mají obdobný vzhled i funkčnost jako sklopné pažby u karabin a jsou plně nastavitelné podle proporcí střelcova těla. Ani na českém trhu netvoří snímatelné pistolové pažby žádnou novinku a v minulosti je zde zastupovaly třeba výrobky izraelské společnosti Fobus. Vyznačovaly se ale tak špatnou ergonomií, že se příliš neuchytily.
Jakousi střední cestu představují kupříkladu konverze Mech Tech CCU (Carbine Conversion Unit) americké provenience, které se do Česka dovážely ještě zhruba před deseti lety. Hlavní přidanou hodnotu představovala kvalitní nerezová hlaveň, přesto se u nás ani CCU nerozšířily. Musely se totiž registrovat a portfolio kompatibilních pistolí zahrnovalo pouze Glock, Colt 1911 a Springfield XD. Cena dosahovala neadekvátních výšin, navíc jste do konverze nevkládali celou pistoli, ale pouze její rám.
Skutečně komplexní a sofistikované konverze se začaly objevovat až kolem roku 2009. Takové sety vaši zbraň takřka úplně obklopí, takže původní pistoli prozrazuje jen vyčnívající rukojeť. Na rozdíl od CCU nemusíte zbraň před instalací upravovat a díky rychloupínacím systémům lze v boji snadno přecházet od pistole k PDW a naopak. Montáž bývá jednoduchá – po manuálním odjištění dvou čepů pistoli zasunete do railu, zajistíte pomocí zadního čepu, poté dotáhnete ten přední a máte hotovo. Nakonec ještě obvykle musíte posunout nástavec hlavně do správné polohy podle toho, zda používáte větší zbraň (třeba Glock 17) nebo kompaktnější model typu Glock 19 – nástavec vždy musí bez mezery navazovat na ústí.
S prvky karabiny
Moderní sety se vyrábějí z kombinace lehkých hliníkových slitin a plastů, přičemž z kovu bývají přinejmenším nejnamáhanější části jako čepy nebo nástavec hlavně. Obecně platí, že čím větší je podíl slitiny oproti polymeru, tím se sada považuje za odolnější. S množstvím plastu sice klesá cena, ovšem narůstají vůle jak mezi jednotlivými prvky setu navzájem, tak mezi konverzí a pistolí. Největší se objevuje v horní části zadní strany rukojeti. Majitelé pistolí s polymerovým rámem proto někdy vůle vymezují svépomocí. Na odmaštěnou konverzi – v místě, kde svírá popsanou část zbraně – nanesou tavnou pistolí či tekutým kovem dva tahy a po jejich zavadnutí teprve vloží zbraň dovnitř.
Konverze zpravidla obsahují všechny prvky pro úchop a manipulaci, na které jste zvyklí z pušek či karabin: teleskopickou vícepolohovou pažbu, přední grip a úchyt na popruh. Samozřejmostí jsou raily pro montáž dalšího příslušenství, ve vychytanějších kompletech najdete i sklopná mířidla.
Ačkoliv s kitem přestavíte krátkou zbraň na dlouhou, zůstává celek kompaktní – kupříkladu populární FAB Defense KPOS G2 o délce 370 mm (598 mm s rozloženou pažbou) dosahuje obdobných rozměrů jako legendární samopal Mini-Uzi (360 mm/600 mm). Pistole „oblečená“ do konverze tak je při troše šikovnosti stále vhodná pro skryté nošení.
Jako jistá nevýhoda konverzních sad se na první pohled může jevit cena, která u nejlepších typů atakuje 15 000 Kč. Pokud ji však srovnáte se samonabíjecími PDW, zjistíte, že se konverze více než vyplatí. Vždyť třeba poloautomatická karabina Brügger & Thomet APC9 ze Švýcarska vyjde s příslušenstvím na 75 000 Kč.
Chcete se dozvědět více o různých zbraních? Přijďte na naši střelnici a vyzkoušejte si střelbu z různých zbraní pod vedením zkušených instruktorů.
