Zklamaní samurajové
Pistole Nambu představovaly ve 30. a 40. letech jeden ze symbolů japonských ozbrojených sil, vycházely z evropských vzorů a nejčastěji se objevovaly v rukou důstojníků. U jejich zrodu stál Kidžiró Nambu přezdívaný „japonský John Browning“.
Model A se začal vyrábět v roce 1903, vzhledem připomínal německou „parabellu“ a konstrukčně se inspiroval rakouskou zbraní Mauser C96. Následoval vylepšený Model B a v roce 1927 se zrodil nejproslulejší Typ 14 s mnoha vylepšeními. Patřilo mezi ně použití dvou vratných pružin a manuální pojistky místo dlaňové, instalace pojistky zásobníku nebo zeštíhlená rukojeť. Spolehlivá zbraň ráže 8 mm měla osmiranný zásobník a vyráběla se až do konce druhé světové války.
Úspěšnou řadu paradoxně završil typ považovaný experty za jednu z nejhorších služebních pistolí v historii. Vznikl z nouze, neboť výroba nedokázala pokrýt poptávku po Typu 14. Ačkoliv se Nambu snažil předchozí modely zjednodušit, roku 1934 vytvořil složitý a nevzhledný Typ 94, který v sobě spojoval snad všechny vlastnosti nevydařené pistole. Z levého boku vystupovala lišta pojistky, po jejímž nechtěném stisku snadno došlo k nechtěnému výstřelu. Zásobník umožňoval vypálit pouhých šest ran, navíc šel z šachty vytáhnout jen s vynaložením značné námahy. Slabá pružina úderníku měla na svědomí častá selhání, jedinou výhodu oproti „čtrnáctce“ představoval pokles hmotnosti z 910 na 765 g. Dnešní sběratelé si Typ 94 cení snad právě pro nebývalou koncentraci konstruktérských omylů.
Ruční raketomet
Po druhé světové válce konstruktéři přemýšleli, jak dále zvýšit výkon ručních zbraní. Jako jedna z cest se jevila náhrada klasického střeliva miniaturními raketami. Nejdále došla americká společnost MBAssociates, jejíž konstruktéři Robert Mainhardt a Art Biehl v 60. letech představili pistoli Gyrojet. Název plně vystihoval funkční princip – rakety (jets) ráže 13 mm se totiž mohly pochlubit gyroskopickou stabilizací.
Podle vynálezců představoval Gyrojet podobnou revoluci jako vynález střelného prachu a na papíře tomu vše nasvědčovalo. Raketky nabíjené do šestiranného zásobníku vykazovaly minimální zpětný ráz, což mělo navýšit přesnost. Při opuštění hlavně letěl projektil pomalu a teprve po pár metrech zrychlil na 380 m/s. Zbraň díky tomu nemusela čelit vysokým tlakům plynů, takže nepotřebovala těžkou hlaveň ani extrémně odolnou nábojovou komoru.
Čím větší byla očekávání, tím horší zklamání přinesly zkoušky. Gyrojet se ukázal jako méně přesný než běžné pistole, protože rakety zrychlovaly nerovnoměrně. Nabrat plnou rychlost jim trvalo dlouho, takže na kratší vzdálenost vykazovaly mizivé účinky v cíli. A aby potíží nebylo málo, velké procento „microjets“ během letu selhávalo. Tváří v tvář nedostatkům raket nebylo nic platné, že samotná pistole se díky své jednoduchosti ukázala jako spolehlivá. Několik kusů se s americkou armádou dostalo do Vietnamu, kde prokázaly funkčnost i ve vlhkém prostředí. Pokračující potíže se střelivem (přes úpravu ráže na 12 mm) včetně komplikovaného nabíjení však odsoudily Gyrojet jen do role kuriozity s krátkým životem.
Coltova minela
Koncem 80. let zakázky Coltu pro policejní složky v USA poklesly, protože většina sborů přešla z revolverů na pistole. Šéfové se rozhodli odpovědět novou služební zbraní a ve snaze vše urychlit koupili hotový návrh od firmy Knight's Armament. Byli přesvědčeni, že se nic nemůže zvrtnout – vždyť se na vývoji podílel otec legendární „černé pušky“ Eugene Stoner.
Devítimilimetrová pistole vznikla ve verzi s polymerovým i hliníkovým rámem. Vyznačovala se výhradně dvojčinnou spouští s automatickou pojistkou, uzamykáním hlavně pomocí rotačního závorníku, pevnými mířidly a zásobníkem na 15 ran. Coltovi inženýři však její design upravili bez toho, aby se Stonerem cokoliv konzultovali. Zvýšili odpor spouště na dvojnásobek a prodloužili hlaveň, načež se rozjela produkce – z dílů kompletně dodaných externími výrobci. Novinka vstoupila na trh roku 1991 a dostala označení Colt All American 2000.
Záhy po zavedení se na zbrojovku snesla zdrcující kritika, protože pistole trpěla chronickou nespolehlivostí i nepřesností. Extrémně tuhé spoušti nepomohlo ani doplnění konstrukce o válečková ložiska. Colt stáhl prodané kusy do fabriky k úpravám, ale jen tím přispěl k mizerné pověsti zbraně. Prodeje byly tak nízké, že roku 1994 zmizela „dvoutisícovka“ z nabídky. Celkem vzniklo 20 000 exemplářů pistole, na jejíž nepopulárnosti se podílel i ošklivý vzhled.
Kopající býk
Brazilský Taurus se proslavil zejména revolvery. Dnes už vyrábí také kvalitní poloautomatické pistole, jenže i mezi nimi se najde výjimka potvrzující pravidlo. Nejčernější ovcí se roku 2004 stal bezkohoutový PT24/7, od něhož si u Taurusu hodně slibovali a prezentovali ho jako ideální sebeobrannou zbraň pro skryté nošení i služební pistoli pro policisty.
Na první pohled byste na zbrani chyby hledali obtížně. Kombinovala polymerový rám se závěrem z titanu nebo nerezové či modřené uhlíkaté oceli. Uživatel si mohl vybrat z ráže 9×19 mm, .40 S&W a .45 ACP, kapacita zásobníku se pohybovala od 6 do 17 ran. Pohodlné manipulaci napomáhaly oboustranné ovládací prvky i ergonomické tvary podpořené rýhováním části závěru a žebrováním rukojeti. Jako největší výhodu novinky Taurus propagoval důraz na bezpečnost. Model PT24/7 disponoval pojistkou spouště i úderníku, stejně jako pojistkou proti samovolnému výstřelu a spuštění při pádu na zem.
Policejní sbory státu São Paulo si pořídily 98 000 kusů v ráži .40 S&W. Záhy se však ukázalo, že právě vychvalovaná bezpečnost pokulhává a pistole je pro strážce zákona nebezpečná. Taurusy střílely nejen po pádu na zem, ale i samovolně bez stisku spouště – stačilo mít náboj v komoře. Roku 2013 továrna s hanbou stáhla zbraně ke kontrole a úpravám. Její zástupci nikdy nepřiznali pochybení, nicméně vyplatili zákazníkům odškodné ve výši 39 milionů dolarů.
Puška do dlaně
Občas se některá pistole nevydaří tak moc, že přivede výrobce až k bankrotu. Takový byl příběh futuristické zbraně ZiP .22 od společnosti USFA. Ta vznikla v roce 1993 a léta se živila produkcí klonů revolverů Colt. Dosáhla věhlasu i slušných tržeb, přesto její majitel Douglas Donnelly v roce 2011 ukončil zavedenou produkci a vrhl se do vývoje atypické samonabíjecí pistole v kalibru .22 LR.
Výsledek vypadal spíš jako zmenšená útočná puška kategorie bullpup. Většina dílů sestávala z polymeru, kovová zůstala jen hlaveň, vratná pružina a úderník. Krabicovitý rám měl dvojdílný lučík, přičemž v horním výřezu se skrýval jazýček spouště a spodním měl střelec prostrčit prostředníček. Vzadu se nacházela gumová botka tlumící nárazy. Ve snaze nalákat příznivce taktických prvků nesla pistole horní i spodní lištu pro upevnění kolimátoru či svítilny, střílelo se z desetiranných zásobníků.
Donnelly prohlašoval ZiP .22 za převratný vynález a teprve reakce trhu jej vrátila do reality. Rozměry, tvar a způsob úchopu činily střelbu nepohodlnou až bolestivou. Kratičká záměrná znemožňovala pořádně mířit, takže zasáhnout terč i na standardní vzdálenost dokázali jen zkušení střelci. Zfušovaná pistole stála jen 200 dolarů, přesto se skoro neprodávala. USFA v roce 2014 výrobu zastavila a o tři roky později zavřel Donnelly podnik úplně.
Na naší střelnici si můžete vyzkoušet střelbu pouze z časem prověřených zbraní, které vám nebudou působit žádné potíže a manipulace s nimi bude bezpečná.
