Odstřelovačky s ráží kulometu

Legendární kulovnice Barrett prosluly schopností likvidovat cíle na extrémní vzdálenosti. Díky nebezpečí, které vzhledem ke kalibru 12,7 mm představují i pro obrněné cíle či polní úkryty, zapadají také do kategorie antimateriálových pušek.

Published 15.09.2024 / Ranger-Ka

Pušky

Název značky vychází ze jména jejího zakladatele Ronnieho Barretta, rodáka z Murfreesboro v Tennessee. Roku 1972 se začal živit jako fotograf a teprve po deseti letech se přichomýtl k momentu, který ho nasměroval ke zbrojařské kariéře. V lednu 1982 vyfotil hlídkový člun vyzbrojený půlpalcovými kulomety M2 a kalibr .50 BMG na něj zapůsobil natolik, že se coby zbraňový nadšenec začal pídit po komerčně dostupné pušce této ráže. A s překvapením zjistil, že neexistuje.

Začátky v garáži

Ačkoliv neměl zkušenosti z oboru, pustil se do návrhu vlastní zbraně. Přátelé z fabrik mu pomohli dotáhnout nápad do realističtější podoby a během čtyř měsíců postavil dva prototypy. S puškou označenou jako M82 vyrazil na výstavu do Houstonu, kde od zájemců dostal první zálohy. Ačkoliv peněz nebylo nazbyt, otevřel v rodném městě malý obchod a postavil úvodní sérii třiceti pušek. Aby je co nejrychleji prodal, zaplatil si inzerát v časopisu Shotgun News. Výkonné zbraně si našly cestu na trh a Ronnie mohl design dále rozvíjet.

Barrettův sen se plnil pomalu. Podle některých zdrojů od něj v této fázi pár pušek koupili zpravodajci ze CIA, aby je dali afghánským mudžahedínům pro boj se sovětskou armádou, avšak jinak se zakázky nehrnuly. Výrobce si přesto stál za svým a při ukázkách demonstroval, že M82 dokáže s malými náklady ničit důležité – a patřičně drahé – bojové prostředky. Teprve v roce 1989 se mladé zbrojovce podařilo uspět v armádním tendru, když si švédské ozbrojené síly pořídily stovku vylepšených M82A1. Objednávka prolomila ledy, v dalším roce koupila 125 kusů americká námořní pěchota a následovaly kontrakty od US Army.

Model M82A1 si vysloužil přezdívku Light Fifty. Vychází z Browningova systému a využívá energii zpětného rázu ve spojení s krátkým zákluzem hlavně o 2,5 cm. Během něj se závěr odemkne a hlaveň zastaví, takže závěr pokračuje v pohybu samostatně a pružina posune lauf zpět do přední polohy. Při dalším pohybu závěru vzad dojde k vytažení a vyhození nábojnice a napnutí bicího ústrojí. Následně se vrátí dopředu i závěr, který nabere ze zásobníku nový náboj a zasune ho do komory. Zakřivená drážka v nosiči přinutí závorník k otáčení, přičemž uzamykací ozuby zapadnou do vybrání v zadní části hlavně. Tím je odstřelovačka uzamčena a připravena k dalšímu výstřelu.

Boj i další vývoj

Kanelovaná hlaveň disponuje úsťovou brzdou, která spolu s pohyblivým uložením laufu snižuje účinek zpětného rázu. Pouzdro závěru výrobce v přední části perforoval kvůli lepšímu odvodu tepla, na spodní stranu umístil dvojnožku. Byť dvaaosmdesátka disponuje mechanickými mířidly, hlavní roli hraje některý z široké škály zaměřovacích dalekohledů a přístrojů pro noční vidění. Bez optiky puška váží 13,4 kg a dosahuje délky 1550 mm. Náboje ládované do desetiranného schránkového zásobníku opouštějí hlaveň rychlostí 850 m/s. Kromě standardního střeliva začali snajpři fasovat též typ Mk 211 značky Raufoss s obsahem zirkonu. Když prorazí pancíř, smíchají se dvě dosud oddělené látky a vytvoří výbušnou směs. K explozi a zápalnému efektu tak dochází až uvnitř cíle.

Barrettovy zbraně se hojně uplatnily při operaci Pouštní bouře a mezi obhájce půlpalcovek se zařadila především námořní pěchota, jejíž zástupci se zbrojovkou zahájili spolupráci na zlepšeních. Tak se zrodila M82A3 s odnímatelnou rukojetí, modernizovanou dvojnožkou, opěrnou nohou pod hlavištěm pažby a prodlouženou Picatinny lištou. Mariňáci pušky osazují optikou Schmidt & Bender, armáda vsadila na Leupold Mark 4 s 4,5–14násobným zvětšením.

Úvodní modely M82 a M82A1 se vyráběly do roku 1992, kdy se 1,5 m délky přece jen střelcům začalo zdát příliš. Barrett přistoupil k vývoji M82A2 koncepce bull-pup, nicméně délka ani hmotnost kompaktního provedení se výrazně nezmenšily – činí 1409 mm a 12,2 kg. Přesto se zbraň snadněji ovládá, přepravuje i uskladňuje. Produkce začala roku 1990, ovšem puška příliš nezaujala a Ronnie výrobu záhy ukončil.

Změna ve vedení

Navzdory všem úspěchům se dvaaosmdesátka v US Army po léta nacházela ve zkušební fázi a regulérního začlenění do výzbroje se dočkala až roku 2002 pod označením M107. V současnosti vlastní M82 mnoho armád NATO včetně Bundeswehru. Nepohrdly ani speciální oddíly jako rakouské protiteroristické Jagdkommando, francouzská GIGN, indické policejní komando Force One nebo pákistánská Special Service Group.

Obliba M82 přivedla Ronnieho k nápadu vyvinout zbraň stejných kvalit i ráže, ale s válcovým závěrem. Model M90 přinesl pušku lépe obsluhovatelnou, méně poruchovou, s nižšími provozními náklady i přijatelnější hmotností 9,9 kg. Od počátku se počítalo s koncepcí bull-pup, závěrový systém konstruktéři uložili v hlavišti pažby a pistolová rukojeť i spoušťový mechanismus našly místo před šachtou zásobníku. Ačkoliv se M90 neuchytila, mezi sportovními střelci se těší popularitě dodnes.

V polovině 90. let se Ronnie rozhodl devadesátku nahradit pokrokovějším modelem M95 – opakovací puškou s ručně ovládaným válcovým závěrem. Se starší sestrou nezapře mnoho společných rysů včetně konceptu bull-pup či pětiranného zásobníku. Hlavní rozdíl spočívá v přesunutí pistolové rukojeti i spouště vpřed, což usnadňuje manipulaci se zásobníkem. Pětadevadesátku si pořídily armády Dánska, Řecka a Argentiny nebo speciální oddíly z Jordánska a Thajska či italští parašutisté.

Během 90. let se do chodu firmy stále více zapojoval Ronnieho syn Chris, jenž se vypracoval v šéfdesignéra a roku 2015 se stal prezidentem. První zbraní vyvinutou pod jeho taktovkou se stal model M99 „Big Shot“. Jednoranná puška vznikla coby levnější alternativa k dosavadním modelům, je určena pro sportovní střelce a vyrábí se v rážích .50 a .416 Barrett. Vzhledem k těžké hlavni střílí M99 přesně i na extrémní vzdálenost, maximální dostřel atakuje 2600 m.

Nekončící příběh

Revoluci přinesl model M98B, u něhož Chris vyslyšel hlasy volající po nahrazení možná až příliš silného náboje typem .338 Lapua Magnum. Hmotnost pušky, oficiálně představené roku 2008, klesla na 6 kg. Podle střelců účinnost střeliva .338 za .50 nezaostává, kladně hodnotí také menší zpětný ráz. Středně těžkou hlaveň opouštějí projektily rychlostí 940 m/s a puška využívá desetiranný zásobník. Spoušťový mechanismus se dá demontovat jako samostatný celek a střelec si tak snadno nastaví požadovaný odpor. Zbraň zaujala speciální jednotky v Kanadě, Indii či Británii.

Popsaná puška se stala základem jedné z nejmodernějších Barrettových konstrukcí MRAD (Multi-Role Adaptive Design). Šlo o reakci na tendr Amerického velitelství speciálních operací, jež roku 2009 vypsalo soutěž na náhradu opakovaček ráže .300 a .338 užívaných u zvláštních oddílů. Mezi vylepšení patří třeba sklopná pažba, ale především možnost výměny hlavně (a tím i kalibru) za méně než dvě minuty. Barrettova novinka v tendru podlehla konkurenční pušce od Remingtonu, ovšem výrobce nemusí zoufat, neboť MRAD si pořídila novozélandská armáda, speciální oddíly z Norska či izraelská policejní jednotka Jamam.

Ze skromných začátků se Barrett Firearms Manufacturing (dnes sídlící ve městě Christiana) vypracovala ve světového lídra v oblasti vývoje a výroby pušek velkých kalibrů, příslušného střeliva i integrovaných balistických počítačů. Její produkty používají policejní a vojenské oddíly ve více než sedmdesáti zemích, stejně jako sportovní střelci. O tom, jak moc jsou Američané na výkonné půlpalcovky hrdí, svědčí událost z roku 2016, kdy zákonodárci státu Tennessee prohlásili M82 za oficiální státní pušku. Velkorážové kulovnice Barrett tak zřejmě čeká zářná budoucnost – zvlášť, když firmu v roce 2023 koupil australský zbrojní gigant NIOA.

Podobné články

Copyright © 2025 Activity Prague s.r.o.