Některé zbraně se mezi legendy zařadí hned po svém vzniku, jiným se to nepodaří nikdy. Revolveru Smith & Wesson model 29 pomohl na výsluní až hollywoodský trhák, díky němuž se v různých verzích vyrábí přes šest desetiletí.
Published 03.02.2025 / Ranger-Ka
Ve 30. letech se v USA dala dohromady skupina dobrodruhů, kterým se revolvery ráže .357 Magnum zdály málo výkonné. Toužili totiž po mocnějším šestiraňáku coby spolehlivé záložní zbrani na výpravy do divočiny. Do čela vývoje se postavil rančer Elmer Keith, který začal experimentovat se zvyšováním výkonu oblíbeného střeliva .44 Special.
Elmer při pokusech ničil jeden kvér za druhým, dokud se mu nepodařilo vytvořit fungující náboj osazený střelou o váze 15,6 g a výkonu tisíc joulů. Zbrojovky však nejevily zájem kvůli obavám ze záměny právě s rozměrově podobným .44 Special – pokud by někdo novým střelivem omylem vypálil z méně odolného revolveru, válec by se roztrhl.
Keith tedy jednoduše prodloužil nábojnici, aby se do starších zbraní nevešla, a přesvědčil ke spolupráci muničku Remington. Zrodil se legendární náboj .44 Magnum a milovníci velkorážních zbraní jásali, protože střela měla na 45 m oproti ráži .357 takřka dvojnásobnou výkonnost. Nyní už zbývalo „jen“ sestrojit revolver schopný odolat extrémním tlakům.
Úkolu se ujala zbrojovka Smith & Wesson a jako základ použila velký rám S (dnes se tato velikost označuje písmenem N) s trojnásobným zajištěním výklopného válce. Prototyp spatřil světlo světa v prosinci 1955 a veřejnosti se mohutná zbraň začala nabízet hned v lednu za 140 dolarů.
První dva exempláře putovaly zdarma ke Keithovi a generálmajoru Julianu Hatcherovi – technickému redaktorovi časopisu American Rifleman. Díky jeho pozitivní recenzi opustilo do konce roku 1956 výrobní halu 3100 kusů a o dva roky později zbraň konečně dostala definitivní označení: Model 29. Technicky nepřinášel žádnou převratnou inovaci. Rám se vyráběl z uhlíkaté oceli a využíval osvědčený dvojčinný mechanismus. Vyznačoval se niklovaným nebo modřeným povrchem, střenkami z ořechového dřeva a kaleným kohoutem i spouští. Nechyběla nastavitelná mířidla či možnost volby z několika délek hlavně od 7,6 do 21,3 cm.
U části střelecké komunity si novinka rychle získala oblibu, protože šlo o nejvýkonnější sériově stavěnou ruční zbraň. O primát ji připravily až revolvery komorované pro náboje .454 Casull. Fanoušci hltali Keithovy příběhy o lovech krátkou zbraní a zastavovací účinek oslovil i policejní sbory. Většinu potenciálních zákazníků ovšem odrazoval zpětný ráz, který nedokázala zcela kompenzovat ani značná hmotnost zbraně (u nejrozšířenější verze činila 1,4 kg). Rychle se ukázalo, že „devětadvacítka“ nepatří do ruky začátečníkům, a při střelbě bez tréninku si několik střelců dokonce pochroumalo loket. Zbrojovka raději zareagovala povolením „krmit“ zbraň i původními náboji .44 Special.
Přes nevalné prodeje konstruktéři pokračovali ve vývoji a roku 1960 původní model udělal místo verzi 29-1 s vylepšenou tyčkou vyhazovače. Následujícího roku přišel model 29-2, který díky novému šroubu už nemusel mít pružinu dorazu válce. Ani inovace prodejům nepomohly, a ačkoliv model zůstával v katalozích, jeho výroba ustala.
Zdálo se, že Keithovu snu zazvonil umíráček, ale roku 1971 jako blesk z čistého nebe udeřil hollywoodský film Drsný Harry. Clint Eastwood se v něm coby nekompromisní polda Harry Callahan oháněl šestiraňákem, cedil skrz zuby jednu hlášku za druhou a padouchy varoval, že drží v ruce nejvýkonnější kvér všech dob. Harryho charisma okouzlilo Američany natolik, že se poptávka po Modelu 29 skokově zvedla. Téměř každý střelec náhle toužil po obřím revolveru a „devětadvacítka“ se prodávala i za trojnásobek doporučené ceny 194 dolarů. Eastwood zůstal modelu 29 věrný i v dalších čtyřech filmech o Harrym a po premiéře každého z nich musela zbrojovka navýšit produkci.
Zisky umožnily inženýrům na zbrani dále pracovat. Model 29-3 z roku 1982 zjednodušil konstrukci válce i hlavně, díky čemuž se revolver zlevnil, 29-4 a 29-5 zase zvyšovaly celkovou odolnost při intenzivnějším používání. Menší revoluci znamenalo provedení 29-6 z roku 1994, kde dřevěné střenky nahradily gumové od společnosti Hogue a na hlaveň se dala upevnit zaměřovací optika.
Finální model 29-7 nabídl v roce 1998 kohout i spoušť vyrobené plastickým vstřikováním kovů. Rozšířila se též nabídka hlavní, kdy se nejextrémnější provedení Silhouette mohlo pochlubit laufem o délce 27 cm.
Čas se nicméně nedá zastavit a roku 1978 Smith & Wesson představil navazující model 629 s rámem z nerezové oceli. I ten zbrojovka postupně vylepšovala, přičemž nejvýraznější pokrok přinesla verze 629-5 z roku 2000 s novým uzamčením válce v přední části rámu. Do té doby uložení bubínku jistila odpružená západka, která se při stisku spouště nadměrně zatěžovala. V okamžiku výstřelu tak komora nemusela přesně navazovat na vývrt, což snižovalo přesnost a namáhalo rám. Nyní inženýři přemístili uzamčení na výklopnou konzolu s odpruženou kuličkou. Také zápalník se od modelu 629-5 nenachází na kohoutu, ale v rámu, kde ho doplňuje repulzní pružina. Řešení zabraňuje průrazům zápalek, což je u střeliva s vysokými tlaky obzvlášť důležité.
Většinu novinek vymysleli odborníci z oddělení Smith & Wesson Performance Center, kteří za příplatek revolvery nastřelují, ladí na míru a doplňují zakázkovým vybavením. Model 629 si lze pořídit mj. v mnoha délkách hlavně a s různě upravenými mířidly (standardně má stavitelné hledí a mušku zasazenou do nosiče na příčné rybině).
V roce 1999 zbrojovka po dvou dekádách paralelní výroby oznámila ukončení produkce „devětadvacítky“ ve prospěch mladšího bratra, ovšem už roku 2006 při příležitosti 50. výročí vstupu šestiraňáku na trh postavila limitovanou edici se zlatým emblémem na rámu. V současnosti se vedle masově stavěného S&W 629 vyrábí v menších počtech i model 29 Classic s niklovou či modřenou úpravou a hlavní o délce 10,2 nebo 16,5 cm. Perličku představují nádherné exempláře zdobené laserovým rytím.
Dodejme, že „callahanovské“ revolvery se od začátku 70. let dostávaly také do Evropy a největší odbyt zaznamenaly v Německu. V Česku se ve druhé polovině 90. let objevil až model 629 a dnes lze přes nejrůznější dealery sehnat prakticky kteroukoliv jeho variantu. Oblibě se těší zejména kompaktnější provedení s kratšími hlavněmi, na nichž majitelé oceňují kvalitní zpracování s minimálními tolerancemi bez nerovností či stop po nástrojích. Pro každodenní nošení jsou nicméně i verze s nejkratší hlavní těžké a nákladné. Také značný zpětný ráz nesedí každému, byť ho zčásti kompenzuje příjemně hladký chod spouště.
Smith & Wesson model 29 či 629 lze doporučit především milovníkům klasických revolverů velkých ráží, kteří se neleknou pár kopanců a preferují robustnost a spolehlivost. Pokud mocný kalibr dokážete zvládnout, bude pro vás Harryho revolver zdrojem skvělé zábavy, který navíc vzbudí respekt při obraně domova.
