Praktický „módní“ doplněk

Při správném použití dokáže balistická vesta zachránit život i předejít vážnému zranění. Na co si při jejím výběru dát pozor a jak taková výstroj vlastně funguje?

Published 30.04.2024 / RaptorX

Před koupí je třeba se především rozhodnout, pro jaký typ nasazení budete vestu potřebovat a jak intenzivní hrozbě při něm budete čelit. Z toho vyplývá volba složení ochranných vrstev. 

Jako u cibule 

Aby vesta fungovala, nesmí vykazovat žádná poškození a být správně zkompletována. Ve vrchním obalu se má nacházet balistická vložka z vlákenného materiálu jako Kevlar, Twaron či Dyneema, směrem k tělu se do obalu zasunuje antišoková vložka. U vychytanějších vest může být na vnější stranu před balistickou vložku zasunut ještě přídavný ochranný panel. 

Balistická vložka zachycuje vypálenou střelu a její účinnost spočívá v pevnosti vláken v tahu. Většina střel se při zásahu deformuje a rotuje, namotává na sebe vlákna a má tendenci je natahovat. Vesta tomu brání právě extrémní pevností vláken. Měkký materiál se ovšem působením energie střely prohýbá k tělu (při zásahu projektilem ráže 9 mm jde až o 3 cm), což může způsobit vnitřní zranění. Proto se do vest implementuje antišoková vložka z aramidu či polykarbonátu, případně polyuretanových materiálů. Snižuje průhyb balistické vložky až o 40 % a rozkládá jej na větší plochu. 

Ve skutečné brnění proměňuje vestu přídavný balistický panel, který se vkládá pro navýšení ochranné schopnosti proti puškovým střelám. Tu dokáže posunout až na TBO 7 CZ (dle normy ČSN 39 5360), což znamená přežití při zásahu nábojem ráže 7,62×54 mm R. Moderní panely se vyrábějí z keramicko-aramidového kompozitu a bývají zataveny do vodoodpudivého látkového obalu. Vkládají se do kapes na povrchu vesty (které se pak říká nosič plátů), aby se střela zdeformovala a zploštila ještě před vniknutím do kevlaru. Díky tomu se do zastavení projektilu může zapojit více vláken. 

Přídavné pláty se nicméně vyplatí jen v situaci, kdy na protivníkově straně hrozí použití vysoce výkonných zbraní – výrazně totiž zvyšují váhu a omezují v pohybu. Právě snaha vybalancovat ochrannou schopnost (spojenou s velkou hmotností) a pohyblivost (vyžadující naopak nízkou váhu) se táhne jako červená nit celou historií vývoje balistických vest.

Pozor na velikost

V poslední době střelci do vest často implementují i vložku proti noži třeba z titanové síťky. Balistická vesta přece jen vznikla coby ochrana před střelnými zbraněmi, takže i odolný model lze probodnout nožem a prostřelit kuší nebo výkonnějším lukem. Důvodem je odlišný charakter prostupu šípu/čepele materiálem – na rozdíl od projektilu ostré předměty vlákna netrhají, ale přeřezávají či odsouvají do stran. 

Dodejme, že některé části vest, např. upínací popruhy, se i ve 21. století dělají z vyztuženého nylonu. Stejně tak je důležité zmínit, že nejkvalitnější vesty mají vlákenné vrstvy ošetřeny vodoodpudivou úpravou – odolnost materiálů při namočení totiž klesá, neboť voda funguje pro střely jako „mazivo“. 

Další kritérium, které byste neměli opomenout, představuje správná velikost. Vesta musí perfektně sedět – a nepočítejte automaticky s možností úpravy stahováním jako třeba u obvodu pasu taktických kalhot. V oblasti ramenou sice obvykle vestu tělesným proporcím přizpůsobíte, avšak jen minimálně. Podcenění zevrubného vyzkoušení přitom může mít v akci fatální následky. 

Zvolíte-li malou vestu, odkryjete horní část hrudníku nebo břicha nad pasem. Případně vesta nepůjde pevně zapnout na suché zipy, během akce se rozepne – a není na světě moc zbytečnějších věcí než rozhalená balistická vesta, jejíž vlající části překážejí v pohybu. Špatně usazená vesta navíc odkrývá boky pod rameny, a tím i většinu vnitřních orgánů. 

Při použití příliš velkého modelu se pak z bojovníka stává neohrabané monstrum, které ohrožuje samo sebe. Během nasedání do vozidla přehnaně rozměrná vesta škrtí horním okrajem přední části, zatímco spodní okraj znemožňuje přístup k opasku – jen obtížně tedy „vydolujete“ náhradní zásobník nebo pouta. 

Úrovně ochrany

Pro snadnější orientaci se vesty člení do několika kategorií, respektive norem třídy balistické odolnosti (TBO). Nejčastěji se užívá americká klasifikace dle National Institute of Justice (NIJ), která rozlišuje čtveřici základních tříd. Nejlehčí vesty Type I zastaví maximálně náboje .22 LR a .380 ACP o rychlosti kolem 330 m/s a NIJ je prakticky už ani nepovažuje za neprůstřelné. Type II si poradí i s .357 Magnum o 436 m/s, trojka zadrží puškový náboj 7,62×51 mm (např. americká M14) a 7,62×39 mm (ruský AK-47). Type IV zahrnuje vesty zastavující i speciální projektily navržené k pronikání vestami, které se pohybují rychlostí až 878 m/s. Hojně se používá také mladší a velmi přísná česká norma ČSN 39 5360.

Ať už ovšem vesta spadá do kterékoli kategorie, stoprocentně spolehlivá ochrana neexistuje. Absolutně neprůstřelná vesta je asi podobný nesmysl jako nepotopitelná loď, protože účinnost ovlivňuje mnoho faktorů. Například projektily stejné ráže, avšak různé konstrukce – třeba poloplášťové – může vesta zachycovat s rozdílným výsledkem. Klíčový vliv má deformovatelnost střely a její vnější tvar. Mimořádně vysokou průbojnost vykazují „včelky“ s ocelovým jádrem, u nichž dochází k minimální deformaci, takže do zpomalení se může zapojit jen omezený počet vláken. Odolnost proti takovému střelivu výrobci zaručují výhradně při současném použití přídavného kovového nebo keramického panelu.

Podobné články

Copyright © 2024 Activity Prague s.r.o.