U zrodu budoucí legendy stál jistý Richard M. Fitzpatrick. Pokud vám toto jméno nic neříká, vězte, že šlo o bývalého seržanta Force Reconnaissance – jednoho z nejelitnějších útvarů námořní pěchoty. Richardovi tak nechyběly zkušenosti s manipulací se zbraní v náročných podmínkách. A uvědomoval si, že některé vybavení amerických vojáků nedostačuje potřebám moderního bojiště.
Od zásobníku po pažbu
Prvním výrobkem se stala zdánlivá drobnost – gumový „návlek“ natahovaný na spodní stranu zásobníku karabiny M4. Byl osazen rozměrným okem, za které voják snadno a rychle vytáhl zásobník ze sumky i ve stresu, zpocenými prsty či v rukavicích. V angličtině se takový úchyt označuje jako Magazine Puller, zkráceně MagPul – a od něj nová značka odvodila svůj název.
Fitzpatrick nejdříve vyvinul variantu pro zásobníky STANAG na střelivo 5,56 × 45 mm, v roce 2000 následovala verze pro 7,62 × 51 mm i glockovské pistolové zásobníky na 9mm náboje. Napřesrok si Richard, který stále podnikal z vlastního domu a bez jediného zaměstnance, zaregistroval první patent. V roce 2002 se tvrdá práce konečně začala vyplácet, když si námořní pěchota strýčka Sama objednala stovku teleskopických pažeb M93. Tím se „prolomily ledy“ a následovaly další kontrakty i produkty. Jen za rok 2004 představil Magpul ergonomické dno zásobníku Ranger Plate s okem (usnadňuje vytahování z vesty a chrání zásobník před nárazy), plastový podavač Self Leveling Follower a ergonomickou pistolovou rukojeť MIAD (Mission Aaaptable Grip) pro zbraně na bázi AR-15, s vyměnitelnými hřbety a úložným prostorem.
Z „garážové“ firmičky se Magpul rozrostl ve světoznámou společnost, jejíž produkty se ve své kategorii staly etalonem kvality, funkčnosti a taktické použitelnosti. Nejvíce se značka proslavila pažbami, gripy, zásobníky a dalším příslušenstvím pro platformu AR-15, ovšem desítky dílů jsou určeny i pro zbraně východní provenience (AK-47 a AK-74), rakouské bullpupy Steyr AUG nebo německé G36. Zkrátka nepřijdou ani majitelé brokovnic v čele s modely Remington 870 a Mossberg 500. A protože si to trh vyžádal, postupně Magpul zavedl též zásobníky pro pistole Glock nebo díly pro kulovnice Remington a Ruger.
Dvorní dodavatel strýčka Sama
Dalším milníkem v historii firmy se stal rok 2008: Fitzpatrickův tým představil asi nejoblíbenější řadu příslušenství MOE (Magpul Original Equipment) a založil novou divizi. Zatímco Magpul Industries vyrábí příslušenství na střelné zbraně, právě roku 2008 se zrodila divize Magpul Dynamics. Jde o tréninkovou akademii pro zákazníky Magpulu, jimž instruktoři nabízejí výcvik se střelnou zbraní a návodná videa vlastní produkce. Divize funguje dodnes, ovšem už pod označením Magpul Core.
Vzhledem k úspěchům na domácí půdě se vedení společnosti začalo poohlížet i po zahraničních zakázkách a projevem těchto snad se stal zásobník EMAG (E jako exportní) kompatibilní s německými puškami HK416 a britskými SA80. Napřesrok mohlo téct šampaňské proudem, protože londýnská vláda si vydařených zásobníků objednala rovný milion, a záhy si je v bojových podmínkách vyzkoušely královské jednotky vyslané do Afghánistánu. K perličkám se tehdy zařadilo třeba taktické polní pouzdro pro iPhone.
V roce 2013 se v Coloradu začalo debatovat o novém zákoně limitujícím kapacitu zásobníků, kvůli němuž by se část produktů Magpulu stala v tomto státě nelegální. Jakmile norma vstoupila v platnost, společnost přestěhovala kanceláře do Texasu a výrobní kapacity do Wyomingu. Změna působiště jí rozhodně neuškodila a důvěra ozbrojených sil v Magpul už dosáhla takové úrovně, že se roku 2016 stal exkluzivním dodavatelem zásobníků pro americké mariňáky. A po dalších dvou letech testování uznala kvalitu PMAGů i US Army, která dosud používala zastaralé hliníkové EPM (Enhanced Performance Magazine).
Originální pušky
Kromě příslušenství se inženýři Magpulu pustili také do vývoje několika kompletních zbraní vlastní konstrukce. První vlaštovkou se stala útočná puška Masada představená v roce 2007. Původně mělo jít pouze o modernizaci platformy AR-15, nicméně konstruktéři se nakonec rozhodli zkombinovat několik pokročilých zbraní a z každé použít to nejlepší.
Výsledkem byla lehká modulární flinta, která kombinovala píst s krátkým pohybem z pušky Armalite AR-18, horní část pouzdra závěru a umístění natahovací páky z FN SCAR či některé polymerové komponenty G36. Z původní „černé pušky“ zůstala jen hlaveň, spoušťový mechanismus a části mířidel. Nechybělo ani několik prvků vyvinutých přímo u Magpulu –systém rychlé výměny laufu, stavitelný plynový regulátor, natahovací páka nepohybující se při střelbě nebo úložné prostory v pažbě i pistolové rukojeti. K dalším lákadlům mělo patřit jednoduché přerážování prováděné výměnou hlavně, zásobníku a hlavy závěru. Název zbraně odkazoval na obležení židovské pevnosti Masada, kterou Římané roku 73 sice dobyli, avšak hrdinný odpor obránců považovali u Magpulu za inspirativní.
V lednu 2008 udělil Magpul licenci na produkci civilní samonabíjecí verze masady zbrojovce Bushmaster. Automatickou verzi pro armádní a policejní jednotky stavěl Remington a zbraň se pod označením ACR (Adaptive Combat Rifle) vyráběla až do roku 2020. O deset let dříve se zúčastnila výběrového řízení známého jako Individual Carbine, jehož cílem bylo nalézt náhradu za platformu M4 pro US Army. Kromě modelu Remington ACR vojáci testovali kupříkladu FN FNAC, HK 416A5 nebo Berettu ARX160, avšak v roce 2013 strýček Sam projekt zrušil.
Zvětšením a úpravou masady se zrodil prototyp poloautomatické pušky Magpul Massoud v kalibru 7,62 × 51 mm. Dostala do vínku rozměrné Picatinny lišty nebo přepracovaný závěr, ovšem sériové produkce se nedočkala.
V devítimilimetrovém kalibru
Atypický osud čekal karabinu Magpul PDR (Personal Defence Rifle) neboli zbraň typu bullpup střílející náboji 5,56 × 45 mm. Postupně vznikly dvě varianty: PDR-C (Compact) měla ergonomickou pažbičku ve stylu FN P90, PDR-D (Direct) se vyznačovala klasickým pistolovým gripem. Zbraň nesla oboustranné ovládací prvky a mohla se pochlubit i oboustranným vyhazováním nábojnic. Přes řadu pokrokových prvků se ani ona nedostala do výroby a v roce 2011 management vývoj zastavil.
Rozhodnutí překvapilo odborníky i fanoušky moderních zbraní, neboť futuristicky vyhlížející karabina oproti většině osobních obranných zbraní PDW (Personal Defense Weapon) nabízela významnou výhodu v podobě globálně rozšířeného střeliva. Pozoruhodný design nakonec přece jen žije, byť v jiné formě. Oživila jej totiž firma PTS specializovaná na airsoftové zbraně a v roce 2013 se kuličková PDR objevila na trhu.
Poslední kompletní zbraní z dílen Magpulu se stal futuristicky vyhlížející skládací samopal Magpul FMG-9 v devítimilimetrové ráži. Designéři nepočítali s jeho produkcí, chtěli si na něm pouze ověřit technologie a postupy. Kompaktní automat z roku 2008 designově vycházel z rámu pistole Glock a nabízel kapacitu zásobníku až 33 ran. Vývojáři na konceptu pracovali dlouhé roky a postupně jej přetavili ve skládací karabinu FDC-9 (Folding Defensive Carbine) nebo pistoli FDP-9 (Folding Defensive Pistol). Když už se zdálo, že projekt spadl pod stůl, přišel v lednu 2021 na SHOT Show šok: Magpul představil finální verzi obou poloautomatických zbraní, dokončenou ve spolupráci se společností ZEV Technologies. Do dnešních dnů se však kompaktní krásky na trhu neobjevily a jejich osud zůstává nejistý.
