Nesmrtelné kulovnice

Značka Mauser je neodmyslitelně spjata s opakovacími puškami v čele s Karabiner 98k. Ačkoliv zbrojovka dnes spíš přežívá ve vlastnictví jiných firem, kulovnice s válcovým odsuvným závěrem vyrábí i víc než 120 let od vzniku unikátní konstrukce.

Published 30.01.2024 / RaptorX

Historie jedné z nejstarších německých firem v oboru sahá do roku 1811, kdy württemberský král Fridrich I. založil pro své vojsko zbrojovku v Oberndorfu. Na pozici vrchního puškaře nastoupil Franz Mauser a postupně zde začalo pracovat i sedm jeho synů, z nichž dva se měli zapsat do dějin. Zatímco Wilhelm prokázal manažerské schopnosti, Peter Paul se vypracoval ve zručného konstruktéra.

Těžké začátky

Při vojenské službě si Paul prostudoval „jehlovku“ Dreyse M 1841, která se snadno nabíjela, nicméně trpěla řadou nedostatků v čele se značným rozptylem. Po návratu z vojny se bratři pustili do jejího vylepšování a zdokonalili především funkci závěru. Bicí mechanismus se napínal během jeho pohybu a užívaly se jednotné náboje s kovovou nábojnicí místo papírové.

Osud však vynálezcům nepřál a armádní představitelé Württemberska o pokrokové pušce nechtěli slyšet. Mauserovi založili a zase zavřeli několik firem a marně prezentovali prototypy generálům. Teprve pruští důstojníci rozpoznali kvality zbraně a roku 1871 ji přijali do výzbroje, jenže výrobu si vymohly velké podniky a na bratry zbyla produkce mířidel. I tak zakoupili pro další zakázky haly královské zbrojovky.

Když Wilhelm vyčerpaný z obchodních cest v roce 1882 zemřel, nezbylo Paulovi než proměnit rodinný podnik na akciovou společnost. Nakonec zůstal ve firmě jen jako technický ředitel a koncem 19. století vznikl spojením Mauseru s dalšími zbrojovkami koncern Deutsche Waffen und Munitionsfabriken.

Paula více než papírování zajímal úspěch milované opakovačky. Po sjednocení Německa by totiž armádní zakázka nezahrnovala jen vojska dílčích států, ale celého císařství. Berlínským generálům otevřel roku 1894 oči až zájem Španělska a výzbrojní komisaři povolili oficiální testy. Dopadly skvěle a na jaře 1898 se Mauser M 98 v ráži 7,92 mm stala standardní puškou německých vojsk.

Kromě vojáků rozpoznali přednosti konstrukce i lovci a mauserovky, často překomorované na větší kalibr, se užívaly při safari v Africe. Paul ovšem neusnul na vavřínech, dál se věnoval vývoji a za svůj technický přínos se dočkal povýšení do šlechtického stavu. První světové války, v níž se jeho M 98 velmi osvědčila, se však nedožil.

Opakovačky i pistole

Do povědomí se zapsala především zkrácená Karabiner 98 kurz o délce 111cm s 60cm hlavní. Základem jejího designu se stal válcový odsuvný závěr, k jehož demontáži nebyl třeba žádný nástroj a během střelby ani transportu se nezanášel, protože odsuvný pohyb působil jako primitivní samočištění. K oblibě přispěla též snadná manipulace.

„Osmadevadesátka“ se postupně dostala do výzbroje tří desítek armád. Nejvíce proslula v rukou vojáků Wehrmachtu, tuzemské nadšence zaujme fakt, že se od roku 1943 stavěla i v brněnské zbrojovce. Vznikl tam přes milion kusů, z nichž část po válce používala obnovená čs. armáda. Dodnes se v nejrůznějších státech vyrobilo přes 100 milionů exemplářů.

Kromě opakovaček opouštěly brány mateřského závodu i krátké zbraně. Vůbec první konstrukcí Paula Mausera se v 70. letech 19. století stal jednočinný revolver C78 v rážích od 6 do 11 mm, který se do služby v německé armádě nedostal kvůli vysoké ceně. Lépe se dařilo modelu C96, jenž představoval jednu z prvních samonabíjecích pistolí světa. U jeho zrodu stáli bratři Feederlové, kteří zbraň vyvinuli bez vědomí nadřízených. Konstrukce nadchla majitele natolik, že se roku 1896 začala vyrábět a zakoupila ji řada armád od Německa přes Finsko po Brazílii. Zbraň nezaměnitelných tvarů se stavěla mj. V kalibru 7,63 mm, 9 mm a .45 ACP a nabíjela pomocí pásku, model z roku 1932 umožňoval střelbu v automatickém režimu.

Mezi méně známé konstrukce patří kapesní Mauser 1910 ráže .25 ACP a podobný Mauser 1914 kalibru .32 ACP. Za první světové války je díky malým rozměrům používali němečtí důstojníci, policisté i letci, ve 30. letech řadu doplnil zjednodušený Mauser 1934, jenž se podobného užití dočkal ve druhém globálním konfliktu. Poslední pistolí značky se ve 40. letech stal HSc se samonapínacím kohoutem, jenž vznikl pro civilní trh, avšak skončil u vojáků, námořníků a příslušníků Waffen-SS.

Zacíleno na lovce

V dubnu 1945 obsadily Mauser Werke francouzští vojáci a produkce ustala. Místní velitel přikázal zničit dokumentaci a vyhodit do vzduchu většinu budov, ve zbývajících se nadále stavěly jen měřicí přístroje. Část strojů zachránila trojice někdejších mauserových konstruktérů a založila s nimi zbrojovku Heckler & Koch, která se časem vypracovala v hlavního dodavatele ručních zbraní západoněmecké armády.

Ačkoliv se v 50. letech podařilo vstát z popela i společnosti Mauser, ztracenou pozici v tomto sektoru už nedokázala obnovit. Manažerům nezbývalo než se zaměřit jinam a v 60. letech firma obnovila produkci pistolí HSc v ráži .380 ACP. Část putovala k policejním oddílům, část k americkým civilním střelcům. Výrobní program si našla též divize vojenských zbraní – stavěla automatické kanony a její konstruktéři vyvinuli mj. letecký BK-27 užívaný ve stíhačkách Gripen a Typhoon.

Těžiště produkce Mauseru však vždy tvořily pušky, a tak se novými zákazníky stali zejména lovci. V 60. letech společnost zakoupila řešení konstruktéra a reprezentačního trenéra Waltera Gehmanna. Jeho kulovnice využívala otočný prvek v odsuvné části závěru, čímž došlo ke zkrácení zbraně o 10 cm při zachování délky hlavně. Systém umožňoval snadnou výměnu laufu a zrodila se jedna z prvních multikaliberních platforem.

Přesné a spolehlivé pušky

Mauser začal zbraň prodávat coby Model 66 ve čtyřech provedeních kompatibilních vždy s definovanou sadou hlavní. Kompaktní puška měla integrovanou schránku na tři náboje, pažba tyrolského typu se vyznačovala lícnicí i pevnou botkou. V 70. letech se portfolio rozšířilo o další sportovně-loveckou kulovnici Model 77, která se vzhledem k ráži 6,5×55 mm hodila k lovu srnčí, dančí a mufloní zvěře.

Přes tyto úspěchy se pozice Mauseru na trhu horšila a v roce 1994 se stal dceřinou společností koncernu Rheinmetall. O pět let později došlo k rozdělení – zatímco pod Rheinmetallem zůstala produkce vojenských zbraní, sportovně-loveckou divizi koupila Schweizerische Industrie Gesellschaft a roku 2000 ji prodala investiční skupině Luke & Ortmeier Group. Noví majitelé značku zachovali a v Isny dones vyrábějí lovecké pušky podle původních patentů. Řada Mauser 98 staví na odkazu nejslavnější opakovačky a zahrnuje několik modelů s černěnou hlavní ošetřenou plazmovou nitridací či pažbou z tmavého ořechu. Dá se koupit i v „tropických“ kalibrech .375 H&H Mag., .416 Rigby či .450 Rigby.

Zbraně řady Mauser 03 výrobce popisuje jako prémiové modulární opakovačky, které snadnou výměnou hlavně, zásobníku a hlavy závěru proměníte v nástroj pro kterýkoliv druh lovu. Přicházejí s pažbami ze světlejšího ořechu nebo černého polymeru a přinášejí bohatý výběr vyměnitelných laufů. Pušky Mauser 12 sázejí na extrémní odolnost a vysoký podíl ruční práce – včetně hlavně kované za studena, robustního závěru a odnímatelného zásobníku. Mezi šesti verzemi zaujme především Max se speciální pažbou z bukového dřeva, vybráními pro dlaně a otvory pro palce. Řada Mauser 18 zahrnuje jediný model označovaný jako „lidová puška“. Výrobce s ní cílí na méně movité lovce i střelce preferující jednoduchost. Mezi typické znaky patří robustní polymerová pažba, pětiranný zásobník, černěný lauf a možnost volby z šesti ráží. Dodejme, že společným znakem novodobých mauserovek je tichá třípoziční pojistka.

Podobné články

Copyright © 2024 Activity Prague s.r.o.